O třech kůzlátkách

Po lese se toulal hladový vlk. Protože nemohl sehnat nic k snědku, vydal se na průzkum vesnice. Vyhlédl si chlívek paní kozy, ale když byla doma, ničeho se neodvážil. Měla dlouhé a ostré rohy. Za to její kůzlata, ta byla přímo k nakousnutí. Růžky jim pučely jenom malinkaté. Vlk brzy zjistil, že koza chodí pravidelně nakupovat.

Koza vždycky, když odcházela, řekla kůzlatům: „Buďte tu hodní a nikomu neotvírejte. Až přijdu, otevřu si sama.“ Kůzlata pokaždé slibovala: „Ano maminko, nikomu neotevřeme.“ Celý příspěvek

Reklamy

Budulínek

V chaloupce blízko lesa bydlela babička a dědeček s vnukem. Říkali mu Budulínek, protože často sliboval: „Já už budu hodný, budu jíst zeleninu, budu uklízet hračky, budu se převlékat, budu se mýt…“

Jednou museli jít babička s dědečkem do města na úřad. Babička si Budulínka zavolala: „Už jsi celkem velký, Budulínku. My s dědečkem musíme na úřad a tam děti nemohou, necháme tě tedy doma.“ A dědeček dodal: „Ale buď tu hodný a nikoho nepouštěj dovnitř.“ „Nepustím,“ slíbil Budulínek. „Tady máš hrachovou kaši. Sněz ji, kdybychom se nevrátili k obědu. Ale, doufám, že do oběda budeme zpátky.“ řekla ještě babička. Pak se s Budulínkem rozloučili a odešli. Celý příspěvek